Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

DMým domoF#mvem ztichláG je putyka, Amým štěstímA7 je sklenDice plná.
Snem Gmládí byla vždy Agotika a A7smetla ji baroka Dvlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
DMůj malý broučku, A7jdi klidně Dspát
o svojí mámě A7nechej si Dzdát.
D7Máš jeden z nejhezčích Gdarů, že můžeš Gmtak klidně Dspát,
D7tvá máma tančí teď Gv baru,
Djiný muž možná A7už má jí teď Drád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: